na Blog.cz

Takže celkem přestávám mít zase čas tak budu psát jenom někdy. Začala jsem totiž hrát 4STORY a celkem dost mě to baví jinak jsem zase kreslila mno je to takovej... pofiderní drak ;3 ale co nadělám když neumím udělat zadní nohy a umím jenom hlavu --""" jako zase tak jednoduchý to fakt není ale jako baví mě kreslit :D víc jak zpívat dokonce navíc se mi tentokrát povedlo dostat na vizo z matiky 3 *hurááá xD* Hej ale ta ajina atd. ale do 9 prolezu takže jsem upe moc v pohodě jako stačí 2 3 slova a je to tady ještě ta kresba draka a jdu hrát :D

Je to celkem závadně vyfocený ale jak chcete fotit o půl noci fotky že :D

1.Setkání s démonem

Seděla jsem na židli a dívala se do záznamů z roku 1945. Řádek po řádku sem četla ty spisy, přišlo mi to odporné jak si němci myslí že svět bude navždy jejich. Byli tam i fotky u kterých jsem uhýbala pohledem, někdy na spisech byla i krev. Hodila jsem je na stůl a protáhla se zhoupla jsem se na židli a podívala jsem se z okna. ,,Tak jdeš nebo co?? Máme ještě práci!!" Zařval na mě zezdola bratr a tvářil se jako by se dělo něco velkého. Pokývla jsem hlavou a rozběhla jsem se ke dveřím. Při sbíhání schodů jsem vrazila do muže v černém oblečení. ,,Promiňte.." omluvila jsem když jsem na něj byla otočená. ,,Nic se nestalo..." měl divný úsměv, měla jsem pocit že je to nějaký psychopat, protože jsem ho v našem mrakodrapu ještě neviděla. 

,,Konečně si tu Claire, sis nemohla vybrat jiný dům než 360 patroví Mrakodrap?" Hleděl jsem na sestru když zbíhala schody. Měl jsem v tu chvilku ruce v kapsách a v puse jsem žmoulal cigaretu. ,,Zase kouříš?? Mě nemáš co nadávat za mrakodrap když kouříš" sebrala mi cigaretu z pusy a hodila ji na zem. Naštvaně jsem se na ni zatvářil. ,,Nechovej se jak matka..." vyjel jsem po ní a uhnul jsem pohledem. Sestra se na mě zůstala dívat s pootevřenou pusou. Nastalo ticho, stály jsem naproti sobě, neměl jsem tu sílu se jí dívat do očí po tom co jsem řekl. ,,Nepleť do toho matku!!" zařvala po mě, obešla mě a přitom do mě žduchla. ,,Tak aspoň se ale hni když už máš něco extra." Zatáhla mě za ruku a celou cestu mě jak malí dítě táhla za sebou. Srovnal jsem se s jejím krokem a šel sem vedle ní. Zarazilo mě když nic neříkala, ale taky co by měla ještě říct. Šly jsme poměrně pomalím krokem. Začal jsem si potichu pobrukovat a z kapsy jsem si vytáhl novou cigaretu. Zapálil jsem si, ona to už konečně ignorovala. Procházely jsem ulicí kde každý den chodí přes milion lidí. Bylo to jak mraveniště. Nevrazit do někoho byl rozený zázrak. Došly jsme k velkému mrakodrapu... nebo ne mrakodrapu spíš k obchodnímu centru. ,,Stůj, tady to je..." zastavil jsem slovem sestru a čekal jsem na její reakci. Zastavila se a otočila se na mě. ,,Hm tady? v obchodě? Čekala jsem něco většího... ale budiž..." Hodila si uraženě s vlasy a vešla dovnitř. Nechápal jsem co si tím kompenzuje, ale šel jsem za ní dovnitř. ,,Musíme do přízemí Claire" šel jsem zpomaleně k výtahu a v puse jsem žmoulal cigaretu. Čekal jsem až budu v zápřahu za mou přivolal jsem výtah. ,,Hmm... co tam teda je" byla pořád naštvaná a nechtěla se na mě ani podívat. ,,Uvidíš.." přemýšlel jsem nad tím jestli se jí mám omluvit a nebo nemám. Výtah už byl u nás tak jsem nastoupily. Do výtahu se vecpal ještě kluk s tmavším oblečením a zavázanýma očima. ,,Jedete taky do přízemí?" zeptal se celkem hrubým hlasem, podíval se na sestru a vypadalo to že se zamračil. 

,,Ano, taky jedeme do přízemí" Usmála jsem se a koukla sem na bratra. Naznačila mu že to bude asi člověk od Einlineala. Kívl hlavou a přesunul se do výtahu blíž ke mě. Byla jsem celkem nervózní z toho že tam je ten kluk, ale i tak, když tam byl bratr připadala jsem si v bezpečí. Dojely jsem do přízemí a mě tak jaksi divně zamrazilo. ,,Hm co se děje Claire??" koukl na mě bratra zvláštním pohledem. Ani jsem nestihla zareagovat na to že ten kluk už tam dávno není. V hlavě mi běhaly divné myšlenky. Vyšly jsem v výtahu a bratr vytáhl mobil a začal na něm psát světelnou zprávu. Stála jsem na místě a rozhlížela se, z jednoho směru v tom přízemí byl nepříjemný závan vzduchu. Nechala jsem bratra bratrem, vytáhla jsem baterku a šla jsem se tam podívat. ,,Je tu někdo?" pomalu jsem našlapovala a bratra jsem neměla už ani v dohledu. Kousek ode mně se zašustilo. Posvítila jsem tam baterkou, byla to jenom myš. Vydechla sem a otočila se na druhou stranu chodby. Byla tam zaschlá krev. Začala sem zmatkovat. ,,Je tu někdo???" zrychlila jsem krok ale pořád jsem šla za prouděním vzduchu. Začala jsem utíkat, běžela jsem pěkný kus cesty. Každ jsem o něco zakopla. ,,Moje hlava,...auu..." příšerně mě bolela ruka. Zůstala jsem sedět na místě, nemohla jsem najít baterku protože zhasla. Byla jsem tam sama, v hlavě mi začínali probíhat myšlenky o doktorech a takových věcech. Uvolnila se mi železná ruka a z ramene mi tekla krev. Všude kolem mě byli myši. ,,Pomoct....prosím..." špitala jsem si a rozhlížela se. Snažila jsem se zvednout ale vůbec to nešlo. Jakoby mi zatvrdly nohy a jakobych na nich měla beton. ,,Tisoneeee!!!" Zařvala jsem tak nahlas že se to ozívalo snad po celým ochodě skrz trubky. Čekala jsem že to uslyší, sklopila jsem hlavu a nějak jsem usnula. ,,Hmmm..." Viděla jsem někoho přicházet ale matně. Zavřela jsem oči a cítila jak mě někdo nese. Poznala jsem že to nebyl bratr ale nemohla jsem nic dělat. Tělo mě neposlouchalo a rukama sem nemohla ani hnout. Ten člověk šel pomalým krokem, ale šel. Nesl mě v náručí, přestávala jsem v obličeji cítit ten závan vzduchu. Donesl mě až do výtahu a dal mě dovnitř, nechal výtah ať mě odvezl až nahoru. Otevřel se v poschodí kde bývá nejvíce lidí. Polovina z nich se rozběhla k výtahu a volaly službu. Přijely pro mě záchranáři a probrala sem se až v té sanitce. ,,Má málo krve.... podejte mi další..." ,,Ne tuhle tu druhou... změřte jí tlak..."

Seděl jsem v sanitce se sestrou vůbec nevím co se dělo. Měl jsem sklopenou hlavu a třepaly se mi ruce. ,,Co sem si k sakru myslel..." říkal sem si pro sebe a třepal sem se víc a víc. Ani mi nebylo jasný jak se sama doplazila až k tomu výtahu když sem ji přes 4 hodiny nemohl najít. Seděl jsem v záchrance i když sestru už odvezly dávno z auta do nemocnice a na sál. Čekal sem tam a nechápavě se díval na krev co tam byla. ,,Měl byste jí za ní.." Přišel jeden ze záchranářů a v ruce držel nějaký spis. Kývl sem a vyšel z auta, on zavřel nasedl do auta a nastartoval. Něco říkal do vysílačky a pak odjel. Zůstal jsem stát na místě jak přibitej. ,,Sakra proč se to zase stalo kvůli mě?????" jednu a tu samou větu jsem tam řval tak 1 hodinu. Všichni kolem mě chodily a nechápaly. Sedl jsem si do prostředky cesty a díval se před sebe jakoby tam bylo napsaný co mám dělat. Soustředil jsem se pořád na to jedno a to samí místo. ,,Můžu za to já..." chytl jsem se za hlavu a měl sem chuť začít zase řvát. Neudělal jsem to a dusil jsem to v sobě. 

Picture - http://heise.deviantart.com/

Dřív nebyl zlý, byl normální a ani sám nevěděl že je démon. To vše z něj udělal jeho otec udělal z něj necitlivého vraha který nemá dost. Navíc má ještě vymazanou paměť takže neví ani co se dělo když mu bylo 10 let. Prostě zlý vrah, po své otci a jak jeho otec rád říká ,,Já sem bůh a můj syn je můj ďábel." Pořád to připomíná světu a naznačuje jak by bez něj život nešel. Arogance sama.

Picture - http://heise.deviantart.com/

Mereci je manželka Diktátora. Když přišla na to že chce ovládnout svět a zničit ho tím že tam pošle démony. Začala ho nenávidět ale každodenně to na sobě nedává moc znát. Sama o sobě němce moc nemusí. Ale když znala Diktátora když byl mladší velice si ho oblíbila a moc ho milovala. Pořád říká že za to co se ze světem děje může ona. Jinak je velice hodná a obětavá. Snaží se pomoct těm co se snaží na Diktátora udělat atentát ale snaží se opatrně. Má i syna Matta Ziela který se narodil v německu. Neví ale ani o tom že je ještě na živu neví o ničem co se s ním děje. Ani sama nevěděla že její syn je démon. Nikdo jí to neřekl. 

Picture - http://heise.deviantart.com/

Claire byla odjakživa divoké dítě do doby než přišla o své ruce. Nesnášela doktory a bála se jich. Nerada mluví o tom co se jí stalo, teď má ruce robotické jako plno lidí na světě. Jsou potažené speciální látkou co velice připomíná kůži pohledem i na dotek. Pořád ale neví že jí daly dokonalejší ruce, doktor to řekl jenom jejímu otci a ten má zakázané to říct jí. Od té doby co se do jejich rodiny dostal Tison Waild měla pocit že už se doktorů nemusí bát že někdo bude pořád s ní, svému otci moc nevěřila měla ráda jenom matku která jí zemřela. Od té doby se stala hrozně agresivní a ustrašenou osobou. 

Picture - http://heise.deviantart.com/

Když byl malí nenáviděl svoji rodinu a utelk od nich. Našla ho rodina Noare a ti se o něj začaly start jakoby to byl jejich vlastní syn. Získal tím milující rodinu a k tomu nečekaně i sestru Claire. Hodně si ji oblíbil, Noareovi mu nechaly jeho příjmení Waild, kdyby náhodou chtěl v dospělosti hledat svou rodinu. Je celkem vycvičený v boji protože ho rodina Noare dávala do školy bojovích umění a pan Noare ho sím trénoval dřív byl totiž považován za ,,Dračí stín" svoji rychlostí dokázal překonat i všechny kolem sebe. Na Claire se od svích 8 let nečekaně upnul a měl ji velice rád. Naučila ho hodně s technikou a s novými zbraněmi. Když paní Noare zemřela tak se Tison přestal s Claire celkem bavit a osamostatnil se. 

Ehm zase mě chytla můza a nechtěla mě pustit :D takže vám představím báseň ,,Mít tak křídla" docela sem nad ní pak ještě přemýšlela vymyslela sem ji když sem poslouchala tu francouzkou hudbu, ale nu což.... všechno je někdy poprvé :)

_____________

,,Mít tak křídla"

Život v dálce.

někde pryč.

Letět tak lehce,

nádherný to kýč.

Vzduchu se dotknout,

letět blíž k nebi.

Nebát se spadnout,

ale co kdyby?

Dotýkat se i hvězd,

a pak letět zase zpět.

Letět nad spoustou měst,

to bych chtěla umět.

Ach ne je to pryč,

mé sny a křídla.

Ten nádherný kýč,

zase sem na zemi spadla.

_____________

Vím je to celkem chaotický ale mě se to hrozně líbí mám pocit že se mi to i povedlo :)

Doba vymýšlení: 8 min.

Počet slok: 4

Spokojenost: 100%

Souvisí to celkem s fantazií takže byste do toho měly tu fantazii zapojit je jedno pokud to čtete nebo jenom tak projedete očima ale ono to prostě chce se na to soustředit :D

Pořád a opakovaně, pořád do mě špidlá a nehorázně se u toho baví. Chvilku vedle sebe stojíme a zase ,,špidly". On si myslí že je nějak zajímavej ale podle mě ani nechápe co dělá. Sice je mi ho líto ale nemusí ze sebe dělat blbouna. Mno k věci dneska se mi odehrál ten nejlepší den. Popravdě psaly jsem slohovku na téma ,,Úvaha" psala sem na téma život. Není to moc realistický ale je to prostě můj názor to co sem tam napsala. Snažila sem se psát čitelně aby to učitelka přečetla ale ona ,,Opět" že to nepřečte, nu což, její problém ale příště se už nebudu tak moc snažit. Ale byl pořádný pařák i u nás ve třídě. Sme se pekly a do toho jsme musely ještě tancovat, super. Učitelé nechápaly a mladej pán s polovinou třídy do mě furt špidlají, celý den, celý! Nepochopím ty jejich brutálně výbuchy psychiky, jsem sice větší blázen než oni ale to co dělají někdy nezvládám ani já. Mám dojem že naše škola je opravdu pro blázny a to myslím vážně. Ta se tam furt rozčiluje, ta taky. Ta si myslím o sobě že je nejlepší na světě a že umí všechno nejlíp. Ten furt dělá že má kulomet a do všech střílí, ten zase dělá ksichty na všechny, ten nedělá ratši nic, ty dvě se tam perou, ta si furt stěžuje jak je všechno na ***. Idylka a já jsem prý z nich největší debil, to jako pardon ale v tom případě se lidi kolem mě zbláznily a já sem letadlo. Svět mě stejně nějak moc dneska nenadchl a důvod? Samozřejmě že ředitelka dělala chytrou ,,Nečekaně". Ale je to dobrý kobra balí kufry a pojede do ameriky ,,Hurá" ano, kobru máme z hudebky a je to fakt síla, všichni se jí bojí. Opravdu moc věcí nechápu. Proč si o sobě myslí že je tak super (jedna spolužačka) ?? Si myslí že ona umí úúúplně všechno a mi neumíme nic, nesnáším ji  popravdě. Radši mám její sestru. Píšu slohovku a ona si tam něco kreslí ,,Nežduchej do lavice" jako řekněte mi, není to moc? Já píšu důležitou věc a snažím se to mít pěkný, snažím se přemýšlet vytvářím pohyb co by mě na to navedl a ona řekne tohle. To je tak možná na přes držku ne aby ji měl někdo rád. Furt říká kolik nemá kluků, kdyby je měla tak by se Jardy furt nebála jak malí děcko když s ním chodila. Je úplně vypatlaná to fakt nepochopí jak někdo může bejt pořád tak ... to se ani nedá říct, ať se třeba tou pyšností udusí!!! A pak ať zamnou neleze že jí mám stáhnout něco na pc, udělat jí design. Mě už to vážně nebaví. Dřív mi brala bez dovolení kousky svačiny, dělala si ze mě poskoka. Já už fakt nwm, sice je u mě chyba že já sem až moc bojácnej a hodnej člověk ale tohle je už moc. Na to že sem tak hodná sem agresivní ale to dusím v sobě abych někomu něco neudělala. Pro dnešek vše!

Text: psycho4EVER

Pict: deviantART.com

__________________

Chtěla bych se blíže vyjádřit k této Francouzky zpívané písni. Velice se mi líbí (jistě ste ji slyšely v reklamě na zmrzlinu carte d´or) Při poslechu mi připadalo že mě píseň unáší někam do dálky, velice příjemně by se u ní usínalo. Sama o sobě moc francouze a celou francii nemusím i když někdy se najde něco co se kvůli francii vryje do paměti (třeba jako poslední koncert mé oblíbené kapely, díky tomu že se rozpadli) Jak je známa francouzi mají velice zvláštní umění stejně jako hudbu. Jemná a přece zajímavá...

Doba: 2:29

Líbí se mi: 2,5/5

Nelíbí se mi 2,5/5

Prosím též se vyjádřete k této písni! :)

Tak tohle je noví design tohohle blogu. Obrázky sem stáhla z google.cz klasika vyhledávač, byl to jenom ten obrázek elfen lied. Jinak sem tam všechno dělala v photoshopu já pozadí co tam je (na tom šedým) tam bylo též (v photoshopu)

Spokojenost: 90%

Doba: 1,5 hodiny

Rozměry: 706 px

Můj názor na tenhle design je snadný, moc nedělám designy kde je více jak jedna barva kazí to pro mě dojem, ale jelikož se mi tento obrázek líbí chtěla sem ho použít! :)